Cvičit přes nemoc?

Odvěký problém. Sportujete a přijde na vás nemoc či zranění. A zase stojíte před dilematem. Překonat bolest, ignorovat problém? Měli byste cvičit, i když nejste zdraví, nebo si raději dát oraz? Svět za dveřmi je džungle – džungle plná virů, bakterií, infekcí, parazitů. A všichni jdou po nás. Většinou to skončí infekcí horních cest dýchacích – chřipky, rýmy, rýmičky, nachlazení, záněty středního ucha a ještě horší lapálie. Naštěstí je tu váš imunitní systém s dokonale funkční obrannou strategií, za kterou by se nestyděl ani věhlasný vojevůdce. V první linii obrany je přirozený imunitní systém, který zahrnuje různé fyzické překážky (hlen) nebo chemické bariéry (žaludeční kyselina) či ochranné buňky (bílé krvinky, které ničí cizí látky). Váš adaptivní (získaný) imunitní systém je více propracovaný systém vysoce specializovaných buněk a procesů, které se přihlásí o slovo v momentě, kdy je vrozený imunitní systém překonán – začne ničit napadající mikroorganismy a brání jim kolonizovat vaše tělo. Bílé krvinky jsou dokonce takoví pašáci, že si „pamatují“ specifické patogeny v průběhu času a lépe tak cílí imunitní reakci. To je to pověstné „posilování imunity“. Vakcíny a celá moderní medicína jsou na tom postavené.

A jak je to tedy s cvičením při onemocnění? Pokud se necítíte jako hromada živého šrotu, můžete se věnovat kardiu o nízké intenzitě v průběhu prvních dní nemoci. Ovšem určitě ne ve fitku – mějte ohled na ostatní. Je totiž rozdíl mezi „cvičit“ a „hýbat se“. Strukturované intenzivní cvičení jako například posilování – tedy to, při čem se potíme a hluboce dýcháme – vyvolává v těle stresovou odezvu. Pokud jsme zdraví, tělo se s ní snadno vyrovná. Ba co víc, je to právě tato adaptace, která nás průběžně dělá silnějšími a zdravějšími. Pokud jsme ale nemocní, těžké cvičení může vyvolat více stresu, než náš imunitní systém zvládne. Proto volte raději nenamáhavé varianty pohybu, jakými jsou procházky, kolo, zahradničení, tai či, plavání, relaxační jóga a podobně. Tyto aktivity nejsou natolik intenzivní, aby imunitní systém zatížily nadměrným stresem. Naopak, bylo prokázáno, že mohou našemu tělu pomoci bojovat s nemocí. Těžká cvičení a sportovní dřina nás však činí náchylnějšími k infekcím. Například zaběhnutí maratonu vystresuje adaptivní imunitní systém na dobu zhruba tří dnů (proto vytrvalci většinou hned po závodech onemocní). Pokud jste tedy nemocní, vyhněte se cvičení o vysoké intenzitě. Kromě fyzického stresu samozřejmě svůj díl mají i ostatní faktory, jako například psychický stres, environmentální stres (změny teplot, jetlag), léky, strava, hygiena... Taková zátěž může v našem organismu spustit hotový vodopád hormonálních změn, které často vyústí v chronická imunitní onemocnění. Výzkumy uvádí, že akutní stres (minuty až hodiny) může být imunitnímu zdraví prospěšný, zatímco chronický stres (dny a roky) je velký zdravotní problém. Jak tedy poznat, zda se hodí cvičit nebo necvičit při příznacích nemoci?

Řiďte se symptomy. Pokud vás pobolívá v krku, kašlete, teče vám z nosu – pouze cvičení o lehké intenzitě. Provozujte pozvolna v prvních dnech nemoci a pokud se příznaky nezhoršují, můžete opatrně zvyšovat zátěž. Pokud jsou vašimi příznaky bolest hlavy, horečka, průjem či zvracení – necvičte. Totéž platí, pokud vás provází svalová nebo kloubní bolest – obzvláště záněty nesmíte podcenit. Legendární zápasník Bas Rutten se v show Joe Rogana pozastavoval nad tím, jak většina sportujících při zranění či zánětu ve snaze nezmeškat přípravu nedodrží předepsanou dobu rekonvalescence. To pak ústí ve vracející se zranění, která mohou i ukončit slibnou kariéru. „Pokud vám doktor říká, že musíte dva týdny zůstat v klidu, zůstaňte v klidu tři.“

A ještě jednou připomenutí: pokud si chcete dopřát pohyb při nachlazení nebo infekci, je ohleduplné to dělat doma či v parku a nechodit do veřejných tělocvičen nebo participovat v kolektivních sportech. Infekční nemoci jsou ten typ dárečku, za který vám nikdo nepoděkuje.


Hanka Hanka
Hanka Hanka

Autor