Emoční upíři - část I

Už jste někdy odcházeli z večeře u známého nebo pokecu s kolegou kompletně mentálně vyšťavení? Pokud ano, je pravděpodobné, že jde o osobu, která má neustále nějakou krizi a stále si má nač stěžovat. Nebo ráda kritizuje vše kolem sebe, a vy máte tu smůlu, že všechnu tu negativitu na sebe nachytáte jako bacily. Těmto lidem se říká emocionální upíři. A česnek vás před nimi nezachrání. Ceníte-li si vlastního rozumu, měli byste se naučit vytyčit těmto lidem jasné hranice – ať už se jedná o členy rodiny, přátele v nouzi, šéfy nebo spolupracovníky.

Termín „emoční upíři“ poprvé použil psychiatr Albert Bernstein k popisu lidí, kteří vám sice nevysají krev, zato z vás vysají životní energii. Jedná se o typy lidí, klasicky velmi negativistické, kritické, narcisistní a manipulativní. Naučit se jim bránit si žádá vědomé a konstantní úsilí. Často může být těžké, obzvláště ve vypjatých životních situacích, nestát se sám emočním upírem. V první části si povíme, jaké jsou obecné nekonfrontační strategie vůči emočním upírům, v příštím díle si pak řekneme, jaké jsou jejich nejčastější typy a jak se jim ubránit.

1. Uvědomění.
Prvním krokem, jak se vypořádat s emočními upíry je uvědomit si, že se to děje nám, že nás někdo skutečně vysává. Pokud se cítíte unavení, podráždění či frustrovaní, a pokud je to vždy poté, co jste s nějakou osobou, může to být náznak, že tato osoba vám mentálně moc neprospívá. Jakmile tohle stanovíte, zvažte, kolik toho hodláte tolerovat. Poté si stanovte, jak často budete nadále tuto osobu vídat (pokud je zde možnost se jí vyhnout) a jaký to bude mít vliv na vaši vlastní mentální pohodu.

2. Omezit častost setkání.
Pokud nejde o vašeho šéfa, vašeho spolubydlícího nebo vaše siamské dvojče, buďte vybíravější stran toho, kdy se s ním uvidíte. Dovolte si ignorovat telefony, obzvláště pokud jste vyčerpaní nebo zaměstnaní. Telefony mají tu výhodu, že většinou vidíte volajícího – pokud se na to necítíte, dejte si čas na to pořádně se mentálně připravit, než se toho zhostíte.

3. Vymezit čas.
Když už se s dotyčnou osobou uvidíte, stanovte si posléze nějakou „povinnost“, abyste ohraničili dobu setkání. Může vám to připadat necitlivé, ale je to funkční – emoční upíři jsou typ lidí, kterým podáte prst a oni vám utrhnou ruku až v lokti. Navíc s vědomím časového ohraničení se všechno bude odehrávat mnohem více strukturovaně, což je v těchto případech velké plus pro obě strany. Dáte osobě najevo podporu a zároveň si ceníte vlastního času a psychické pohody.

4. Odosobněte trochu váš vzájemný vztah.
Pokud vás emoční upír často kritizuje, uvědomte si předně, že je to jen člověk, a že jeho názor na vás není s největší pravděpodobností přesným odrazem reality. Často si zase myslíte, že ten onen člověk si vytyčil cíl vás zranit, ale ve skutečnosti pro něj patrně nejste tak důležití, a kdybyste strávili den v jeho šlépějích, zjistíte, že to co dělá vám dělá i mnoha ostatním.

5. Nelitujte jej, ani se jej nesnažte za každou cenu zachránit.
Důležitým vytyčením hranic je i ochota přestat podporovat něčí špatné návyky. Pokud člověku přikyvujete jenom proto, aby konverzace odsýpala, vlastně mu schvalujete jeho chování a jednání. Další pastí, do které můžete snadno spadnout, je snaha pomoci emočnímu upírovi tím, že mu navrhujete řešení, ačkoliv zjišťujete, že vaše rady jsou málokdy dodrženy. Raději než tohle, přesměrujte osobu na jiného člověka. Může vám to připadat těžké, ale nejlepší je říci narovinu: „chápu, že máš zlost, ale já fakt nejsem ten nejlepší, kdo by ti s tím dokázal poradit,“ a odkázat jej na někoho, kdo mu s daným problémem pomůže – poradce, právník, doktor, terapeut.


Hanka Hanka
Hanka Hanka

Autor