Sportem ku zdraví. Aby tato rovnice skutečně platila, je potřeba dodržovat určitá pravidla, předcházet chybám a dávat na sebe při cvičení trochu pozor. Protože nebezpečí úrazu jsou při cvičení a sportování tradičně vysoká a natržená šlacha či poraněné koleno vás mohou spolehlivě dostat ze hry na docela dlouhou dobu. A přestože způsobů, jak si můžete ublížit je bezpočet, existuje několik zranění, která jsou mnohem častější než jiná.
V druhém díle tohoto článku si uvedeme jejich výčet, dnes se však podíváme na některé obecné chyby, kterých se spousta lidí při cvičení a sportování dopouští a které ke zraněním nezřídka vedou:
1. Nedostačující příprava. Jedna z klasických chyb je nedodržování pravidla o postupném zvyšování zátěže. Svaly jsou tak bez přípravy vystaveny extrémnímu vypětí a reagují očekávatelně. Metoda pozvolného zvyšování zátěže zrychluje tepovou frekvenci, která svalům dodá dostatek kyslíku. Do stejné kategorie prohřešků patří i absence protažení. Nejlepším strečinkem je strečink dynamický a platí, že je možná ještě důležitější protahovat tělo po cvičení než před ním.
2. Nedostačující regenerace. Tak jako postupné zvyšování zátěže je vhodné i její postupné snižování před koncem cvičení. Naráz přestat trénink s vyšší tepovou frekvencí znamená nahromadění velkého množství krve v dolní části těla. Velmi podstatná je i regenerace v hodinách následujících po cvičení. Příliš časté cvičení (každý den) je u neprofesionálních cvičenců spíše na škodu, protože centrální nervová soustava dostává pořádný náklad a svaly nemají dostatek času na regeneraci, což často ústí v jejich přetrénování. Odpočinek je jedním z klíčových elementů pro nárůst kvalitní svalové hmoty. Lze jej podpořit i vhodnou aplikací regeneračních krémů a masážních olejů, které rekonvalescenci namožených partií urychlí.
3. Nedostačující příjem tekutin a stravy. Voda je základním stavebním kamenem našeho těla. Dodržování pitného režimu je důležité i v běžném životě, natožpak při cvičení. Čistá voda je nejvhodnější tekutinou, naopak iontové nápoje stejně jako energetické tyčinky nejsou u hobby sportovců (kteří necvičí v dlouhých intervalech) nutností. Strava má taktéž nezanedbatelný vliv – pokud zničeným svalům nedodáte potřebné množství bílkovin, nebudou mít zkrátka z čeho růst.
4. Přetěžování či nadměrná intenzita cvičení. Cvičení s příliš velkou zátěží většinou nemá jiný účel než poměřování se s ostatními a často vede ke zranění. Je vhodné znát své limity a účel, za kterým cvičíme. Ani nadměrná intenzita cvičení již není v módě. Podle posledních studií nenese ty nejlepší výsledky, kromě toho, že se negativně podepisuje i na zdraví našeho těla. Zatížení střední intenzitou je pro většinu neprofesionálních cvičenců vhodnější a přináší i trvalejší výsledky.
Kdo si rád okoření život pravidelným přidáváním koření do jídla, možná ví své i o zdravotních pozitivech, která jsou v koření ukryta. Jejich výčet není jednoduchý, sic všechna koření, co jsou ve světě k mání, pomáhají tělu každé jiným způsobem. Mezi zázračné schopnosti koření patří například boj proti infekcím, posilování imunitního systému, detoxikace organismu, regulace látkové výměny, zlepšování trávení, léčení nachlazení, udržování zdraví ústní dutiny, posílení kostí, hubnutí, zlepšování zdraví srdce či redukce zánětu.
Když se mluví o koření, myslí se tím zpravidla sušená forma plodů, kořenů, semen, kůry nebo jiných částí. Liší se od bylinek, které jsou obvykle vyrobeny z listové, zelené části rostlin. Od nepaměti se do jídla přidává pro zlepšení chuti i kvůli udržení čerstvosti. V mnoha kulturách tvoří koření základ kulinaření. Patrně prvním používaným kořením bylo anýzové semínko, které jídlu dodávalo chuť a prokázalo antimikrobiální vlastnosti – jídlo vydrželo déle čerstvé a ti, kdo jej jedli, déle zdraví.
Obchod s kořením byl nezanedbatelnou součástí historie, protože po jeho objevení se z koření stal jeden z nejžádanějších artiklů obchodu (Příslovečné pohádkové „sůl nad zlato“ má své opodstatnění – někde měla sůl skutečně větší hodnotu než zlato). Na koření je skvělé i to, že pokud je dobře usušené a připravené, vydrží takřka navěky. Ve světě se používá velká spousta různých druhů koření, nejčastějších je asi 70. Pojďme se na zdravotní přínos alespoň některých z nich blíže podívat.
Delší doba bez strečinku znamená ztrátu pružnosti a všech výhod s ní spojených. Svaly a šlachy se stahují do své „odpočinkové“ délky, obzvláště pokud máte sedavé zaměstnání. První známky ztráty ohebnosti zaznamenáte už po třech dnech, nejhorší sešup pak zhruba po dvou týdnech. Proto je strečink po aktivitě nebo i mimo aktivitu rozhodně vhodná praxe, nejlépe alespoň třikrát týdně, ne-li denně.
Aerobní kapacita organismu se používá jako ukazatel vytrvalostní zdatnosti. Označuje se VO2 max. a ukazuje maximální spotřebu kyslíku organismem při svalové práci (protože více kyslíku spotřebovaného ve svalech znamená více energie vytvářené efektivním způsobem, méně odpadních látek, vyšší výkon a pozdější únavu). VO2 max. upadá po týdnu až dvou týdnech neaktivity. Funkční kapacita srdce se snižuje jakbysmet.
Skončíte-li se silovým tréninkem, vaše svaly se začnou měnit už po pár dnech. Pokud nedostávají svou pravidelnou porci zátěže, ztrácí i bílkovinu – ta se pak rozpouští v oběhu a je vylučována močí. Ty nejmenší ztráty bílkoviny ve svalech začínají již po třech dnech. Změny, které zpozorujete i sami, přichází po dvou až třech týdnech – zejména pokud jde o zvedání vah, na které jste zvyklí. Výbušnou sílu (power) pak ztrácíme ještě rychleji. Jak již bylo zmíněno v první části článku, v rychlosti ztráty kondice a síly jsou mezi dlouhodobými cvičenci a nováčky znatelné rozdíly.
Abychom tragický výčet uzavřeli trochu nadějně, hodí se říci, že udržovat si úroveň kondice není až tak složité. Zůstat fit není cíl typu „všechno nebo nic“. Ve skutečnosti, pokud jste spokojeni se svou úrovní kondičky i síly, udržovat ji je záležitost dvou 20-ti minutových cvičení týdně (pokud se jedná o cvičení s vysokou intenzitou). A to je přeci jen schůdná varianta pro všechny, kdo zvažovali, jestli to vůbec má cenu, jestli se na cvičení nevykašlat úplně. Snad to nebude znít jako klišé, ale vždycky, když to budete chtít vzdát, vzpomeňte si, proč jste začali. A poté jak rychle byste ztratili, co již máte, a jak snadné přitom je si to udržet.
Zima je typicky obdobím, kdy spousta lidí odklání své sportovní aktivity na druhou kolej. Buď vypršela sezóna oblíbeného blbnutí venku, nebo sport ustoupil důležitějším povinnostem například v práci. To vše pak ještě umocňují vánoční svátky, při kterých se po vzoru zvířecí říše odpočinek střídá s nezřízenou konzumací a ukládáním tukových zásob. Někteří se pak snaží napáchané škody spravit lednovou návštěvou fitka, ti ostatní to pro jistotu nechají až na jaro. Jedni i druzí se nestačí divit, kam se poděla loňská fyzička a červnové svaly. Stává se to skoro všem. Dva vynechané dny se překlenou v týdny a než se nadějeme, jsme s výkonností skoro na začátku. V angličtině pro to existuje termín – decondition, tedy zhoršení kondice.
Údajně kolem 30% cvičenců přestane se cvičením mezi druhým a pátým měsícem. To bývá kritická doba, ve které potřebujete utvořit svého druhu návyk na sportovní aktivitu, kdy ji potřebujete začít vnímat jako zábavu, stabilizovat svou motivaci a nejlépe i vidět alespoň nějaké výsledky (ať již ve zlepšení kondice, síly, nabírání svalů nebo shazování tuku). Pokud se vám to nepodaří, je velká pravděpodobnost, že pravidelnost cvičení začne dostávat trhliny a fyzická aktivita začne ustupovat jiným věcem. Pak zpravidla nastává výkonnostní sešup. Jak rychlý je přitom závisí na mnoha faktorech, ale informace následujících řádků vás jistě překvapí a možná namotivují k přísnějšímu dodržování cvičebního režimu, alespoň co se týče pravidelných výpadků. V první části článku si řekneme, jaké faktory mají vliv na ztrácení výkonnosti, v druhé se podíváme detailněji na to, jak dochází k úbytkům konkrétních složek výkonnosti (síly, kondičky, pohyblivosti atd.).
Někdo, kdo cvičí méně než půl roku a stihne se na cvičení vykašlat, bude výkonnost ztrácet výrazněji než ten, kdo cvičí rok a déle. Oba rychle ztratí svou fitness úroveň (asi za šest týdnů), ale trénovaný ztratí 40% a pak se pád víceméně zastaví.
Po nějaké době nečinnosti začne nervový systém ztrácet schopnost pořádně nás nakopnout tak, jako dřív. To proto, že ztrácíme neurální stimuly umožňující zvedat těžké objekty se stejným množstvím námahy. Po návratu do posilovny sice můžete zvednout stejné váhy jako předtím, budete k tomu ale potřebovat více úsilí, což může v některých případech ohrozit svalovou tkáň. Taktéž budete potřebovat více odpočinku mezi jednotlivým cvičením. I v posilovně platí rozdíl mezi zkušenými a začátečníky – pokud si oba dají přes advent pauzu až do Nového roku, prvnímu bude stačit měsíc, aby se dostal zpátky na svou úroveň... Kdežto začátečník bude znovu na startovní čáře.
Kvůli hormonálním proměnám spojeným se stárnutím ztrácíme sílu a kondičku až dvakrát tak rychle. Od určitého věku jednoduše nemáme tak velkou úroveň růstového hormonu, takže je pro nás těžší vyrovnat se se stresem z cvičení a s hormonem kortizolem, který jej doprovází. S postupem věku tak potřebujeme čím dál tím více času na zotavení.
Zdravý jedinec, který si dá pauzu od cvičení, ztrácí svalstvo a kardio fyzičku pomaleji než ten, kdo má pauzu vynucenou onemocněním či zraněním. Ve druhém případě totiž dochází až k dvojnásobnému úbytku kvůli zátěži, kterou na těle nemoc zanechává. Ať je člověk profesionální nebo hobby sportovec, pokud se zotavuje z operace či se léčí na lůžku, může mu plné zotavení do dřívější úrovně trvat i jeden či dva roky.
Z nosu teče, v krku bolí, při kýchání se vám hlava div nerozskočí. Je to tady, chřipky a rýmy jako součást zimního folklóru. Jedná se o infekci dýchacích cest, kterou způsobuje více než 200 různých virů. Představujeme si, že chytáme rýmu či chřipku - ale správnější je uvažovat tak, že imunitní systém je zesláblý a „dovolí“ nemoci, aby se do těla probojovala. Dobře víme, že se jedná o nemoci, na které neexistuje lék, ale s posílenou imunitou se lze rýmám a chřipkám lépe vyvarovat. Klíčem jsou mimo jiné správné potraviny, které vás ubrání před nákazou a pomohou vám k rychlému zotavení. Jak se říká: to, co jíte dnes určuje, zda budete nemocní zítra.
Jak známo, existují potraviny, které je při nemocech vhodné vynechat. Které a proč? Tak například mléko a mléčné výrobky – alespoň u některých mohou zhoršovat symptomy. Mléko nevytváří zahlenění, ale může vrstvu již existujícího hlenu zesílit. Smažené jídlo a tučné maso si s funkčností imunitního systému spíše překáží a nápoje s kofeinem zase odvodňují, což není vůbec vhodné.
Pak jsou tu zase potraviny, které nám mohou pomoci se z mizerného pocitu provázejícího nachlazení rychleji zotavit a dodávají napadenému tělu potřebné látky pro boj s nezvanou návštěvou. Možná byste se divili, jaké to jsou.
Tyto potraviny by vás měly postavit na nohy co nejdřív a zároveň vám zlepšit imunitu, abyste na těch nohou stáli co nejpevněji – spojte je s dostatkem pohybu, spánku a s omezením stresu. Místo léčby je u rýmy a chřipky totiž vždy lepší vsadit spíše na prevenci.
Kromě silničářů jsou to i naše vlasy, které zima každoročně překvapí. Poslední roky totiž přichází zpravidla prudce a nečekaně a kombinace silných větrů a mrznutí může i ty nejstabilnější skalpy lehce rozhodit. Vlasy pak většinou vypadají zbídačené a bez života. Naštěstí však těmto trablím můžeme předcházet. Pokud budeme dodržovat určité užitečné tipy a postupy, nezanechá zima na kráse našich kštic žádné viditelné stopy. V první části jsme si ujasnili, jak užitečné je využití kondicionéru, čepice a pravidelného zastřihování.
Zde je druhá část tipů pro vlasy zdravé i v zimě:
Umývejte své vlasy nepříliš často, za normálních podmínek by mělo stačit dvakrát, třikrát do týdne. Tak zamezíte přílišnému vysoušení vlasů, kdyby používání kondicionéru nebo arganového oleje nestačilo (dozajista neuškodí ani používání přírodního šampónu, který pro absenci dráždivých látek nebude kůži a vlasy tolik vysušovat). Určitě pak nechoďte ven s ještě neusušenou kšticí. Hrozí vám tak nejen rýma, ale i poškození vlasů. Zajímavým funkčním tipem je opláchnutí hlavy studenou vodou. Začněte běžným umytím (s aplikací šamponu a kondicionéru) vodou o normální teplotě a poslední opláchnutí proveďte vodou nejstudenější, jakou zvládnete. Uzavřete tak svrchní vrstvu vlasů, což je zbaví roztřepení a přidá jim na lesku.
Záleží, jak moc je váš civilizovaný vzhled závislý na česání, ale nebylo by od věci dopřát hřebenu zimní spánek, pokud můžete (místo toho se můžete spolehnout na vlastní prsty a vlhké vlasy s nimi po umývání pěkně prohrábnout). Pokud patříte mezi ty, kteří se bez česání neobejdou, zvažte, jestli vaše hřebeny nebo kartáče nejsou zralé na údržbu nebo rovnou výměnu. Pokud se češete denně a máte svůj hřeben či vlasový kartáč již déle než rok, je možné, že už nebude v nejlepším stavu. Většina lidí s výměnou kartáče otálí, ale může tak svým vlasům docela nehezky uškodit. První známkou toho, že budete potřebovat nový hřeben je, když se štětiny začnou oddělovat. Tento proces se dá oddálit tím, že svůj kartáč lehce „promažete“ argánovým olejem. Dalším zjevným znamením jsou chybějící štětiny nebo praskání štětinového lůžka. Je možné, že vaše česací náčiní ještě není zralé na vyhození, jen potřebuje vyčistit. Pokud se vám v hřebenu nahromadily vypadané vlasy, nemůžete s ním dobře pročesat svou hřívu a česání se tak stává zbytečným. V horším případě pak vlasy vyloženě poškozujete: mohou se zachytit o nějaký zalepený pozůstatek a lámat se. Nečisté kartáče dělají nečistě a mastně vypadající vlasy. Pozůstatky gelů, lesků a tužidel dráždí pokožku hlavy, což vede k zarudnutí a svědění. Kromě zbytků stylingových výrobků se v průběhu času hřebeny také stávají živnou půdou pro prach, roztoče, bakterie a kvasinky. Takto si člověk může přenášet nahromaděné nečistoty zpátky na pokožku hlavy při každém česání. Udržujte své hřebeny správně funkční a odstraňujte z nich vlasy po každém použití. Pokud jim chcete dopřát pořádnou údržbu, zkuste je vyfénovat a ocasem hřebenu vylovit zašmodrchané vlasy z kartáčového lůžka. Pokud chcete být ještě důkladnější, můžete na to použít menší kartáček na zuby – s pomocí vody a jedlé sody umyjete lůžko od spečenin, aniž byste ho poškodili. Poté celý proces zopakujte ještě jednou, tentokrát s šamponem. Potom omyjte kartáč v umyvadle s teplou vodou a nechejte přes noc oschnout.
Todd Parker, populární a velmi uznávaný cyklistický kouč, treninkový konzultant a současně zakladatel Cycling Todd Parker Training Programs, se s Vámi podělil o jeho mnohaleté zkušenosti s výrobky SPORTIQUE.
Kromě silničářů jsou to i naše vlasy, které zima každoročně překvapí. Poslední roky totiž přichází zpravidla prudce a nečekaně a kombinace silných větrů a mrznutí může i ty nejstabilnější skalpy lehce rozhodit. Vlasy pak většinou vypadají zbídačené a bez života. Naštěstí však těmto trablím můžeme předcházet. Pokud budeme dodržovat určité užitečné tipy a postupy, nezanechá zima na kráse našich kštic žádné viditelné stopy.
Zde je jejich první část:
Používejte při každém mytí vlasů, nechejte alespoň 5 minut působit a aplikujte od začátků vlasů ke konečkům, nicméně vynechejte kůži, pokud váš produkt není vyloženě bez chemie. A nebo jej rovnou vyměňte za argánový olej, to je jeden z nejlepších přírodních kondicionérů a velký pašák na vlasy obecně. Nazamastí je, ale dodá jim přirozený lesk. Vlasy krásně vyživí, ozdraví a ochrání proti lámání, vhodný je i k masáži vlasové pokožky. Lze použít jako masku (naneste do suchých vlasů, zabalte je do ručníku a posléze umyjte). V případě použití arganového oleje coby kondicionéru naneste pár kapek do vlhkých vlasových konečků, promněte a již nevymývejte. To vlasům poskytne výbornou přírodní bariéru proti krutým elementům. V případě, že jsou vaše vlasy suché i po umytí a usušení, naneste trochu argánového oleje i na usušené vlasy.
Velmi jednoduché pravidlo. Čepice vaše vlasy brání před výkyvy teplot a nepřízní elementů. Na druhou stranu účes, který vznikne po sundání čepice, právem u řady lidí vévodí na špici nejhorších nočních můr. Tomu se dá předejít. Buď si vlasy můžete před nasazením čepice ošetřit vhodným stylingovým produktem, ještě lepší však je omotat je sametovým šátkem nebo pořídit malou sametovou „podčepičku“, což vás zbaví i statické elektřiny. Obzvláštně vhodné řešení je to v případě, že nosíte vlněné pletené čepice. Tenhle materiál vám totiž může z vlasů navíc vysávat potřebnou vlhkost. Pokud už chcete nosit vlasy na divoko bez čepic, volte raději opatrný účes – copy, culíky a drdoly to jistí. Vaše konečky uchrání před studeným větrem a jako bonus sníží čas a námahu, které musíte denně vydat stylizováním před zrcadlem.
Ať již rukou profesionálního kadeřníka nebo opravdu dobré a zručné kamarádky, roztřepené konečky by měly dostat naloženo alespoň každé dva měsíce.
Své nohy většina aktivních lidí považuje za danost a nevěnuje jim zvýšenou pozornost. Chodidla ale nesou nejcitelnější váhu našeho sportování. Ve fotbale a ostatních běhových sportech vás nohy pohánějí, v basketbale a volejbale fungují jako přistávací podložky, u aerobních sportů jako brzdy a osy pro pohyb do stran. Při lezení jsou vašimi pákami, při baletu vašimi pilíři, v bojových sportech vašimi zbraněmi.
Když zvážíme všechny druhy pohybu, které nám nohy umožňují, nebudeme se divit ani tomu, jak malé modifikace mohou mít velký vliv na výkon. Všichni si asi dokážeme představit sportovní výhody dlouhých nebo naopak krátkých nohou, ale rozdílné předpoklady k výkonu různých disciplin mohou být i v takových drobnostech, jako je délka palce proti ukazováčku nohy. Pokud máte delší palec, máte přirozenou výhodu pro lyžování, sprint a další sporty, kde využijete zapření váhy do špičky chodidla. Až tak? Ano, až tak.
Třináct svalů a dvacet šest kostí stojí za sofistikovaným fungováním této části těla. Mezi sporty, u kterých je zdraví nohy zcela zásadní, se řadí i tanec, aerobik a běh. U běhu se jedná o překvapující čísla. Každý uběhnutý kilometr se rovná zhruba 1000 došlápnutím. A s každým došlápnutím vaše noha absorbuje sílu několikanásobku váhy vašeho těla. Průměrný muž tak za jeden kilometr zpracuje skoro 100 tun váhy na každou nohu. U tance a aerobiku se jedná o podobnou nálož, se všemi přískoky, výskoky a dlouhotrvajícím stáním v polohách s vypnutými a propnutými chodidly. S takovou zátěží není divu, že nohy mají tendenci podléhat nejrůznějším zraněním. Abyste předešli alespoň těm, kterým předejít můžete, přečtěte si následující tipy péče o nohy:
1) Dobře nohy umyjte a stejně dobře osušte. Udržujte nohy čisté každodenním umýváním, ale nepromáčejte je natolik, abyste na nich měli varhánky – to vaši kůži připravuje o přirozenou mastnotu. Po umytí nohu pečlivě osušte, zvláště mezi prsty, kde se často rozvíjejí mykózy.
2) Hydratujte krémem. Obzvláště pokud je kůže na vašich chodidlech vysušená, hodí se jí dodat hydrataci speciálním krémem na přírodním základě. Ovšem vyhněte se oblasti mezi prsty, kde by se krém hromadil. Vydrhněte nohu pomocí pemzy, ale moc to nepřehánějte, nebo se zhrovatělá kůže vrátí ještě tvrdší.
3) Pečlivě stříhejte nehty. S železnou pravidelností se zbavujte nehtů na prstech nohy – stříhejte je pomocí manikurních nůžek nebo kleštiček na nehty a hlavně – stříhejte rovně, nikoli do kulata. Nehty by vám pak mohly zarůstat.
4) Noste příslušnou obuv na konkrétní sport. V době, kdy tu možnost máme, je vhodné využít faktu, že se vyrábějí specializované boty – některé jsou stavěny na absorbování otřesů, jiné zase mají pevnou patu kvůli stabilitě, další pak ochranu kotníku pro sporty, kde často měníte směr. Nošení nevhodné obuvi může vést ke zraněním.
5) Ujistěte se, že vám boty dobře sedí. Většina lidí ve sportu i v běžném životě nosí boty příliš malé! Zlaté pravidlo zní, že do nazutých bot byste měli být schopni vsunout palec ruky. Vnitřek boty je taky důležitý, pokud trpíte na mozoly a puchýře. Budete-li nakupovat obuv, dělejte to raději odpoledne, jedině tak zaručíte, že vám budou sedět vždy. Noha totiž v průběhu dne napuchá.
6) Je třeba měnit ponožky. Nejlépe pořídíte s kvalitními bavlněnými ponožkami, které dobře sedí – těsné ponožky jsou stejná hrůza jako těsné boty.
7) Je dobré mít rezervní pár bot. Tak jako zbytek těla se nohy potí a pot se tak vsakuje do ponožek a bot. Než vyschne, trvá to většinou déle než jen přes noc, takže měnění bot a ponožek je velmi užitečná věc.
8) Dopřávejte nohám péči. Potřebují to. Nejenom tím, že jim dopřejete dostatek času na rozehřátí nebo uvolnění před a po výkonu – je to také o vědomém přístupu k tomu, co nohy snesou a hlavně jaký jim dopřejete odpočinek a výživu. Ideální jsou přírodní masážní oleje nebo krémy s obsahem účinných látek, které nohy vyživí, ochrání a uvolní.
Stává se vám, že krátce po snídani máte znovu hlad? Pak patrně snídáte špatně. Kolem snídaně panuje řada mýtů, z nichž i ty zcela základní (snídat nebo nesnídat) dosud nejsou uspokojivě rozřešeny. Nicméně existují silné indicie o tom, co je k snídani zdravé, vhodné, a co naopak ne (bohužel se většinou jedná o jídla, která obecně chápeme jako snídaňová!).
K těm, kterým byste se měli vyhnout, patří například slazené snídaňové cereálie (příliš mnoho cukrů), bílé pečivo (mnoho cukru plus mouka), vafle a palačinky (taktéž mouka i cukry), ovocné džusy (velmi vysoké podíly cukrů, které zvedají inzulín), nízkotučné, avšak slazené jogurty…
Než snídat nevhodná jídla, může být lepší nesnídat raději vůbec. Jde to proti známé poučce o „nejdůležitějším jídle dne“, ale poslední výzkumy naznačují, že vynechání snídaně může mít zdravotní pozitiva – od zlepšení inzulínové citlivosti po zlepšení spalování tuků. Jedná se totiž o známou praxi očistných dnů, nebo spíše přerušovaného půstu. Při něm se vytváří různě dlouhá okna bez konzumace jídla, která mají za následek srovnání hladiny různých hormonů a podporu samočistící funkce těla.
Ti, kteří na snídani nedají dopustit, by se měli snažit vyvarovat alespoň následujících klasických chyb:
Zde je seznam jídel, která jsou k snídani ideální a důvody proč tomu tak je: