13 září, 2016


Naboso! – část II.

Nohy jsou našimi pilíři a chůze po nich jedna z nejdůležitějších aktivit člověka, který se odjakživa po nohách pohyboval prakticky neustále. Až v moderní éře, s výskytem sedavého životního stylu, nohy a chodidla nechal zlenivět, což sebou přineslo řadu nepříjemných důsledků. Jedním z nejmarkantnějších jsou ploché nohy, které jsou stále častěji se vyskytujícím onemocněním. Ploché nohy jsou takové, na kterých je porušena příčná nebo podélná nožní klenba (často obojí). Mohou mít negativní dopady, které by vás ani nenapadly – jmenovitě křeče v lýtkách, bolesti kolen, zad, ale i hlavy či krční páteře. Plochost nohou je ovlivněna dědičnými faktory, ale vzniká i v důsledku špatného vývoje, chronického přetěžování vazů a svalů (často i v důsledku nadváhy), špatného nošení bot u dětí či nedostatečnou stimulací chodidla (problém bot). Avšak jak bylo zmíněno na začátku, lví podíl nesou civilizační faktory: boty, které zamezují kontaktu nohy s podložkou a nedostatek chůze obecně. V první části článku jsme se dozvěděli, proč má smysl chodit a cvičit naboso a zlepšovat tak zdraví svých nohou. Nyní si ukážeme několik cvičení, kterými lze konkrétně problém plochých nohou úspěšně vylepšovat.

Samotné cvičení na ploché nohy

Pokud nemáte terminální fázi těžké plochosti nohou, můžete s tímto problémem mnohé udělat. A to cvičením přímo proti tomuto neduhu. Protahovací cvičení vás naučí každý kvalitní terapeut, ale univerzální a nejlepší cviky se dozvíte i níže. Klíčová je tady důslednost a konzistence – opravdu si můžete po nějaké době pomoci od všech bolestí spojených se slabou klenbou a plochýma nohama, ale musíte se cvičení věnovat alespoň deset minut denně. Klidně u čištění zubů nebo ranní kávy, pokud chcete být efektní a efektivní. Radí se učit se cvičení v rovném sedu se vzpřímenými zády a koleny v úhlu 90 stupňů. Jakmile získáte grif, můžete začít provádět ve stoje, což vám dá možnost „nepozorovaně“ cvičit kdykoli během dne, ve frontě v obchodě atp. Zde jsou nejužitečnější cviky:

a) Přitahování ručníku.

    Rozprostřete ručník na zemi a chodidlo umístěte částečně na ručník. Prsty chyťte ručník a přetažením bez zvedání chodidla posuňte pod nohu. Po každém úchytu krátce podržte nohu v kontrakci předtím, než ručník upustíte.

    b) Vyrovnávání ručníku.

      Postavte se na rozprostřený ručník v rovném stoji s nohama na šířku ramen. Jako byste chtěli ručník roztáhnout ze středu ven, avšak nohy nezvedáte. Trik je v tom, že sice se poloha nohou nemění, boční svaly jsou napnuty a klenba se lehce zvedne.

      c) Výpony.

        Špičkami nohou si stoupněte na mírně vyvýšenou podložku (např. schod), paty musí být ve vzduchu. Opřením nebo chycením se něčeho rukou si zajistíte případnou stabilitu, bude-li třeba. Během cviku se paty pohybují nahoru a dolů (ale ne příliš nízko), ohýbání probíhá jen v kotníku, všechny ostatní části těla zůstávají pasivní. Soustřeďte se na to, aby byly nohy stále natažené v kolenou. Tento cvik navíc dobře posiluje lýtkové svaly.

        d) Dalšími šikovnými a zábavnými cviky mohou být:

          kreslení nohama, zdvihání předmětů uchopováním prsty, válení míčku chodidly a všechny způsoby natahování, roztahování a ohýbání prstů na nohou.

          Pokud se rozhodnete pro své nohy skutečně začít něco dělat, rozhodně zvažte i odpovídající hygienu – solné koupele, odstraňování ztvrdlé a zrohovatělé kůže, která vytváří deformity. Ideální a velmi nápomocná je masáž nohy pomocí přírodního oleje nebo specializovaného gelu či krému na nohy.

          06 září, 2016


          Naboso! - část I.

          Nohy jsou našimi pilíři a chůze po nich jedna z nejdůležitějších aktivit člověka. Chodidla při chůzi tlumí nárazy a chrání naše vnitřnosti a dokonce i mozek. Člověk se odjakživa po nohách pohyboval prakticky neustále. Až v moderní éře, s výskytem sedavého životního stylu, nohy a chodidla nechal zlenivět, což sebou přineslo řadu nepříjemných důsledků. Jedním z nich jsou ploché nohy – tedy takové, na kterých je porušena příčná nebo podélná nožní klenba (často obojí). Jsou čím dál častějším onemocněním, stejně jako ostatní svízele s chodidly, které trápí nadpoloviční procento populace a jsou dokonce častějším ortopedickým problémem než bolesti zad. Jak již bylo zmíněno na začátku, lví podíl nesou civilizační faktory: boty, které zamezují kontaktu nohy s podložkou a nedostatek chůze obecně.

          Většina bot, které jsou na trhu k dostání, zdraví chodidel zrovna neprospívá. Nejhorší jsou vysoké podpatky, kdy se těžiště z paty posouvá neúměrně na přední část nohy a dochází k vybočování prstů či k poklesu klenby. Určitou kompenzací při nesprávném tvaru podrážky boty jsou ortopedické vložky. Avšak když už se budete zbavovat nesprávných bot, zkuste to, co se přirozeně nabízí: na boty se vykašlat a trávit čas i naboso. Národy, které chodí bosky, problémy se spadenou klenbou nemají. A to je také poselství ortopedů lidem, které tyto problémy trápí: osvoboďte nohy z bot co nejčastěji! Chůze naboso je totiž jedno z nejlepších opatření pro stimulaci nožní klenby, svalů a vazů chodidel. Hlavně v přírodě, v terénu, na dovolené, všude tam kde nehrozí příliš ostré a nebezpečné předměty. Novým trendem je navíc i cvičení bosky – v speciálních posilovnách je to jev stále častější. Ortopedi pro ně mají slova chvály, protože lidem pomáhají tam, kde i nákladné ortopedické pomůcky selhávaly. Může to sice znít protiintuitivně, cvičit aerobní cvičení naboso, kde nemáte oporu vystlaných tenisek. Naše nohy však přesně k tomuto účelu po tisíciletí sloužily – běhaly a skákaly bez pěticentimetrové pěnové vrstvy pod sebou. Lidé se bojí zranění, ale skutečností je spíše pozitivní dopad na zdraví jejich chodidel.

          Pokud se rozhodnete pro své nohy skutečně začít něco dělat, rozhodně zvažte i odpovídající hygienu – solné koupele, odstraňování ztvrdlé a zrohovatělé kůže, která vytváří deformity. Ideální a velmi nápomocná je masáž nohy pomocí přírodního oleje nebo specializovaného gelu či krému na nohy. Příště si povíme něco o konkrétním problému plochých nohou a ukážeme si cviky, pomocí nichž dokážete problém zlepšit i sami.

          30 srpen, 2016


          Jak číst obaly potravin

          Kalorie, cukry, bílkoviny, a pak spousta látek, které ani nedokážete vyslovit. Štítky s nutričními hodnotami na potravinách jsou pro mnohé stále úplnou kabalou. Na jídle nejsou na ozdobu, jsou tam pro nás, abychom věděli, co jíme a mohli činit uvážená rozhodnutí pro své zdraví i štíhlou linii. Když byla konečně uzákoněna povinnost tyto hodnoty na potravinách uvádět, měli bychom toho využít a zlepšit způsob svého stravování. Pokud tedy víte, na co dávat pozor. Povědomí zákazníků se pomalu zlepšuje – pokud i vy ještě v nutričních tabulkách tápete, přečtěte si následující článek. Začnete jídlo vnímat trochu jinak a při nákupech si budete dávat pozor hlavně na tyto údaje:

          1. Seznam ingrediencí a jejich pořadí

            Ingredience v seznamech mají být seřazeny podle množství výskytu v produktu. Je to přehledné pro rychlé rozhodování, abyste nemuseli studiem každé položky na nákupním seznamu trávit čas. Platí, že v ideálním případě je ve složení co nejméně položek. Pokud vidíte chemikálie, které byste stěží dokázali nahlas vyslovit, patrně to znamená přítomnost nezdravých aditiv.

            2. Velikost porce a počet porcí

              Rozhodně se nevyplácí opomíjet. Například sáček chipsů může být dvě porce, zatímco lidé ho považují za jednu, a pak snědí víc kalorií, než si uvědomují. Velikost porce je nejčastěji uváděna v gramech, jindy též v kuchyňských mírách – hrncích, miskách apod. Většina potravin kromě porce uvádí i přepočet hodnot na 100 gramů, 100 ml potraviny nebo na celé balení.

              3. Kalorie a doporučený denní příjem

                Známý termín, který nám prozrazuje, jak moc je potravina napěchovaná energií. Je důležitý v hubnutí, protože to se děje právě tehdy, kdy má člověk větší energetický výdej než příjem. Hodnota GDA (DDD) nám pak určuje doporučené denní množství, totiž procento energie či té které látky, které by měl člověk za den optimálně přijmout. Tyto hodnoty jsou počítány na příjmu 2000 kcal za den, což je hrubý populační průměr. Dospělý muž, zejména fyzicky aktivní, by měl mít příjem větší.

                4. Samotné složení

                  A to především problematické složky. S určitým zjednodušením můžeme říci, že bílkoviny a vláknina jsou pozitivní a tělu prospěšné (ač všeho moc škodí). Důsledný pozor byste měli dávat především na obsah:

                  A) TUKY

                  Ne všechny tuky jsou si rovny. Obsah tuků ukazuje souhrn nasycených, nenasycených, mononasycených, polonasycených, transmastných kyselin atp. Zjednodušeně řečeno jsou nasycené mastné kyseliny nepříliš vhodné (pouze v malé míře), protože zvyšují hladinu cholesterolu v krvi. Jedná se povětšinou o živočišné tuky. Oproti tomu zdravé tuky obsahují nenasycené mastné kyseliny (převážně rostlinné tuky) a jsou pro naše tělo zdravé a nezbytné.

                  B) SACHARIDY

                  Obecně se často ztotožňují cukry a sacharidy, což je ale chyba, protože rozdíl mezi pomalými a rychlými cukry pro lidské zdraví je značný. Mezi skupinu „složitých cukrů“ – polysacharidů patří například celulóza a jiné druhy vlákniny (ano, vláknina je také sacharid. A tak špatně stravitelný, že ji netrávíme skoro vůbec, což je ale našim vnitřnostem prospěšné. Často se dnes vláknina v tabulkách uvádí samostatně). K uvolnění energie z polysacharidů dochází pomaleji, proto jsou pro člověka v běžném pracovním režimu bez fyzické námahy vhodnější. Jednoduché cukry jsou vhodné jako rychlá dávka energie, protože se nemusí rozkládat. Jelikož je však v dnešní době cukrů všude spousta, je vhodné vybírat potraviny s co nejmenším podílem cukrů. Pokud má potravina více než 15 g cukru na 100 g, zkuste se poohlédnout po nějaké alternativě. A pozor! Jednoduché cukry se v listu ingrediencí schovávají pod různými názvy - sacharóza, glukóza, fruktóza, laktóza, maltóza...

                  C) SOLI

                  Na zahraničních potravinách jako Sodium. Tak jako u jednoduchých cukrů platí, že na západě konzumujeme více solí než je zdrávo, takže volba produktů s co nejmenší hodnotou této položky vám nebude na škodu.

                   

                  26 srpen, 2016


                  23 srpen, 2016


                  Hair & Body Soap – univerzální výrobek pro vaše šetrné umývání

                  Nově jsme tekuté mýdlo rozšířili o nové vůně, stejně jako o nové způsoby jeho použití. Užívat přírodní přípravky pro péči o pleť je záslužné, nicméně často zapomínáme na to, že nejvíce jsme průmyslové chemii vystaveni při každodenní hygieně. Proto se v lahvičce s minimalistickým retro vzhledem skrývá přírodní a univerzální produkt, který použijete k umývání těla, obličeje i vlasů. Neobsahuje žádné dráždivé tenzidy (jako laurethsulfát sodný) tak jako většina běžných mýdel a šamponů. Největší problém sulfátů je narušení přirozené kožní bariéry, vysušování a podráždění kůže vedoucí k alergiím, ekzémům a kožním problémům, nehledě k tomu, že porušenou kůží snáze proniknou další nevhodné látky. Sportique Head & Body Soap zaručuje účinné umytí nejen kůže, ale i vlasů – a to aniž by je vysušoval či dráždil. Obsahuje pouze jemné rostlinné tenzidy, kterým bez obav můžete svěřit i jemnou pokožku obličeje či pokožku citlivou, alergickou a náchylnou.  

                  Proč je vhodný mycí prostředek tak důležitý? V důsledku moderního života naše kůže trpí chronickým nedostatkem vitaminu D, což mimo jiné znesnadňuje vstřebávání vápníku - a bez něj se zdravá kůže neobejde. Vitamin D je součástí kožních vylučovacích žláz. To ale znamená, že čím častěji myjeme tělo či ruce syntetickými preparáty, tím více tento vitamin vyplachujeme z organismu ven. To však díky přírodnímu složení Head & Body Soap Sportique nehrozí. Šťáva z Aloe vera má protizánětlivé účinky a pleť nejen zklidní a osvěží, ale přinese jí také velkou dávku hydratace. Extrakt z mořských řas je bohatý na železo, zinek, hořčík, měď, křemík, kyselinu alginovou a množství vitaminů a minerálů. Extrakt díky tomu pleť nejen zjemňuje, uklidňuje a hydratuje, ale dá se říct, že ji také detoxikuje. Rostlinné tenzidy při kontaktu s vodou vytváří jemnou krémovou pěnu, která účinně rozpouští nečistoty. V kombinaci se šťávou z Aloe vera je pokožka skvěle zjemněna a zůstává pružná na dotek.

                  Univerzální mýdlo na tělo i vlasy je účinné a současně šetrné. Nově se vyskytuje v celé plejádě vůní – granátové jablko, hrozen, mango, jasmín, levandule a seversky kořeněný unisex. Vůně jsou pečlivě voleny – jsou velmi přirozené, příjemné a mají pozitivní vliv na psychiku. Dělají tak z obyčejného mytí malý rituál. Hair & Body Soap  je univerzální produkt, který šetrnou silou přírody umývá vlasy i pokožku, který kůži revitalizujete a zanechává ji čistou, vláčnou a svěží.  

                   

                  16 srpen, 2016


                  Zdravější stravování- inspirace z kuchyní celého světa – část II.

                  Často hledáme způsoby, jak se stravovat zdravě a přitom nepřibírat. Tradiční kuchyně po celém světě nám přitom nabízejí několik osvědčených a univerzálních poučení, které přitom není tak těžké začít aplikovat. Nemusíte začít důsledně konzumovat pouze středomořskou, indickou nebo severskou kuchyni – jednoduše si vyberte to nejlepší ze všech, vyberte si to, co bude fungovat vám. Přinášíme vám dalších pět tipů a inspirací ke zdravějšímu stravování z tradičních kuchyní celého světa:

                  6. Latinská Amerika: pojezte s blízkými

                  Zdravotní přínosy mohou spočívat i v jezení v kolektivu. To je tradiční zvyk v mnoha kulturách, zejména v Latinské Americe. (V Arábii je však například zvykem nabírat si z větších společných misek, což často vede k přejídání). Jižní Amerika je pověstná zejména kolektivním stravováním v širším rodinném kruhu. Celý trik je v tom, že tělu trvá přibližně 20 minut, než zaregistruje sytost. Pokud si u jídla vykládáte, jíte pomaleji a tím pádem vám stačí sníst méně.

                  7. Indie: okořenit si život

                  Indická kuchyně tradičně obsahuje spoustu koření, které jídlu dodávají specifickou chuť a vůni, ale k tomu i překvapivé zdravotní plusy. Kurkuma, zázvor a kajenský pepř snižují cholesterol, mix koření celosvětově známý jako kari působí antioxidačně a protizánětlivě. Hojně užívané cibule a česnek snižují hladinu krevního tuku a tím snižují riziko srdečních chorob.

                  8. Čína: tak trochu jiné jezení

                  Obecně se má za to, že Číňané jsou zdravější a méně trpí obezitou díky způsobu, jakým jedí. Stejně jako v Japonsku, v Číně se jí pomocí hůlek. Jezení hůlkami snižuje množství snězeného jídla, protože s nimi logicky jíte pomaleji. A výzkumy dokazují, že pomalejší jezení má kromě lepšího trávení za následek i menší kalorický příjem a tím pádem menší riziko kardiovaskulárních potíží. Číňané taky konzumují více obilovin, zeleniny a ovoce. Hovězí, vepřové a kuřecí maso jsou v Říši Středu značně drahé položky, takže živočišné bílkoviny jsou spíše doplňkem – dvacetiletý průzkum venkovských krajin Číny ukázal, že za nízký výskyt obezity, cukrovky, rakovinných onemocnění a onemocnění srdce je zde odpovědná rostlinná strava, rýže, zelenina, ovoce a potraviny na sójovém základě. Čínská kuchyně také specificky využívá vaření v páře, nebo rychlosmažení v pánvi wok, které uchovává v zelenině co nejvíce vitamínů (ty se totiž delším vystavením vysoké teplotě vytrácejí).

                  9. Afrika: celozrnně

                  V západní Africe si na problematické trávení a rakovinu tlustého střeva moc lidí nestěžuje. Porce masa jsou zde malé, zato velké jsou porce na vlákninu bohatých celozrnných potravin, fazolí a fermentovaných potravin. Celozrnná strava (v Africe nejčastěji jáhly) snižují riziko srdečních chorob a diabetu.

                  10. celosvětově: občas se postit

                  Nedá se říci, že by určitá kuchyně byla univerzálně zdravá, zdravější než všechny ostatní. Nejužitečnější je vzít si ze všech unikátní a zdraví prospěšné prvky a adaptovat je ve správné míře. Nicméně není to jen o jezení. Každá zdravá kuchyně uznává určité formy restrikce nebo půstu, které čas od času vyhodí tělo ze zajetých kolejí. Existuje obecné vědecké povědomí o tom, že krátkodobé půsty jsou zdravé – tělo při nich přestane ukládat tuk a začne využívat tuk uložený v zásobách.

                  Část I. naleznete zde.

                  10 srpen, 2016


                  09 srpen, 2016


                  Zdravější stravování - inspirace z kuchyní celého světa – část I.

                  Často hledáme způsoby, jak se stravovat zdravě a přitom nepřibírat. Tradiční kuchyně po celém světě nám přitom nabízejí několik osvědčených a univerzálních poučení, které přitom není tak těžké začít aplikovat. Nemusíte začít důsledně konzumovat pouze středomořskou, indickou nebo severskou kuchyni – jednoduše si vyberte to nejlepší ze všech, vyberte si to, co bude fungovat vám. Přinášíme vám prvních pět tipů a inspirací ke zdravějšímu stravování z tradičních kuchyní celého světa:

                  1. Polévka je grunt

                  Japonský (konkrétně okinawský) zvyk začínat každý oběd polévkou nám středoevropanům není tak vzdálený (nicméně v dalších částech světa není polévka samozřejmou součástí oběda). Okinawa má jedno světové unikum: dlouhověkost. Odborníci se domnívají, že za tím alespoň zčásti stojí stravovací návyky populace – miska polévky miso konzumovaná před každým jídlem. Ta člověka zasytí, takže má pak menší tendence k přejídání při hlavním chodu. A protože je fermentovaná, pomáhá i trávení.

                  2. Francie: oběd hlavním jídlem dne

                  Tradiční francouzské pokrmy nejsou zrovna synonymem pro zdraví. Ale je to spíš způsob, jakým se Francouzi stravují, než co konkrétně jedí. Je zde totiž zvykem jíst menší porce třikrát denně – a žádné drobné svačinky. Tradičně je největším jídlem dne oběd. A větší oběd je základem hubnutí. Protože pokud lidé jedí později, jedí víc. A mají tendenci jíst spíše jídlo, ze kterého naberou váhu.

                  3. Středomoří: olivový olej je ten správný tuk

                  Od Řecka po státy Severní Afriky, olivový olej je pilířem středomořské kuchyně, díky své místní dostupnosti. Má obrovské kulinářské přednosti – obsahuje mononasycené tuky, které snižují cholesterol. Polévat olivovým olejem listovou zeleninu znamená ještě zvýšit absorpci vitamínu A, E a K, které pomáhají odbourávat tuky.

                  4. Island: tučné ryby

                  I přesto, že jsou na Islandu dlouhé noci a zimy, má ostrov jednu z nejnižších hodnot deprese v populaci. Jedním z důvodů je strava plná ryb bohatých na omega-3 mastné kyseliny. Tato kauzalita byla potvrzena výzkumy i u jiných národů, například Finů. Japonští teenageři dopadli podobně: ti kteří jedli více ryb, měli menší tendence k depresím. Někteří doktoři doporučují týdně alespoň dvě porce ryby bohaté na omega-3 mastné kyseliny – mezi takové ryby patří třeba pstruh, losos, makrela i sardinky. Je však možné, že zdravost rybího masa v posledních letech utrpěla kvůli kontaminaci světových oceánů rozkládajícím se plastovým odpadem.

                  5. Sardinie: k jídlu sklenka červeného

                  Tento středomořský ostrov se pyšní populací, která se nezřídka dožívá sta let. Je zde zvykem popíjet jednu až dvě sklenky červeného vína denně. Červené víno je bohaté na resveratrol a další antioxidanty prospěšné srdečnímu zdraví. Studie Univerzity v Massachusetts naznačuje, že uměřená konzumace červeného vína reguluje hodnoty krevního cukru u lidí s diabetem 2. typu. To však není pobídka k zvýšené konzumaci alkoholu. Jedna sklenka k jídlu stačí. Totožné zdravotní pozitivum navíc přináší i hroznový džus.  

                  02 srpen, 2016


                  Po jakém jídle lačníte a co to vypovídá o vašem těle

                  Každý máme specifické chutě a každý si pod oblíbeným pamlskem představíme něco trochu jiného. Je však zajímavé zamyslet se nad tím, proč tomu tak je. Lidský trávící systém je domovem deseti až třiceti tisíc druhů bakterií, které svou energii berou z našich polo-natrávených obědů. Za odměnu nám poskytují vitamíny, pomáhají jídlo lépe rozkládat a škodlivé bakterie udržet mimo tělo. Nedávný výzkum zveřejněný v BioEssays ale naznačuje, že nám tihle frajeři velí víc, než jsme si mysleli. Rozličné druhy bakterií totiž bojují o místo a ty dominantnější pak ovlivňují, na co bude mít jejich lidský nositel spíše chuť. Různé bakterie mají různé potřeby: některé spíše tuk, jiné spíše sladké. Bylo prokázáno, že u jedinců lačnících po čokoládě se v moči vyskytují jiné metabolity než u těch, kteří „na sladké nejsou“. Ale ještě než se zabydlíte ve svém obžerství a budete vše svádět na střevní mikroflóru, vězte, že vaše lačnění může vysílat ještě další důležité vzkazy – jmenovitě, co se ve vašem těle děje a čeho má nedostatek. Pojďme se podrobně podívat na tu nejčastější mlsnou, která honí většinu lidí. Většinou se jedná o dobroty, které nejsou zrovna zdravé nebo dietní. V běžné míře jejich konzumace není riziková. Pokud po nich však lačníte s určitou posedlostí, mohlo by se jednat o signál, který vám vaše tělo vysílá a který se nevyplatí podceňovat.

                  Chléb a těstoviny

                  Nemáte dost tryptofanu? Tryptofan patří mezi esenciální aminokyseliny, které syntetizují serotonin, hormon štěstí (jehož nedostatek má za následek blbou náladu, úzkost či špatné spaní). Karbohydráty jako pečivo či těstoviny ve skutečnosti tryptofan neobsahují, ale zvýšení krevního cukru v důsledku jejich požití vedou k jeho lepšímu využití. Takže zatímco některé sacharidy jsou nutné, serotonin si můžete zvednout i cvičením. Než sáhnout po chlebu, zkuste si raději zaběhat.

                  Slané

                  Nedostatek sodíku? Občas nám hladina sodíku klesne pod normální úroveň – zvláště po těžkém cvičení, průjmu nebo pijatyce. Slaný popkorn je lepší volba než slané brambůrky. A když už jsme u čipsů a preclíků – chuť na ně může znamenat, že jste v dlouhodobém stresu, nebo naopak jíte příliš mnoho „měkkého“ jídla (polévky, smoothies aj.)

                  Maso

                  Máte masožroutskou obsesi? Možná je za tím nedostatek zinku a železa. Což jsou látky, které ponejvíce chybí čerstvým vegetariánům. Dobrým nemasovým zdrojem zinku jsou čočka, sýr a celozrnný chléb; železo pak najdete ve fazolích a zelené listové zelenině.

                  Sýr

                  Nedostatek vápníku nebo vitamínu D – látek, které jsou základními živinami pro stavbu kostí. Sýru se častěji vyhýbají ženy, což má za následek vyšší výskyt osteoporózy po menopauze. Možná je vaše strava také dlouhodobě ochuzená o tuky, které jsou zásadní pro správné kognitivní fungování. Nebojte se jich, mají přece i zdravé varianty.

                  Sladkůstky

                  Existuje řada faktorů, které mohou stát za zvýšenou chutí na sladké. Nedostatek komplexních sacharidů? Pokud ve stravě tohoto „paliva pro tělo“ nemáte dost, tělo tenduje k tomu nahrazovat je rychlými cukry.

                  Jste ve stresu? Při stresu tělo produkuje adrenalin, který jej vyčerpává – a nejsnazší dobití energie je skrze rychlé cukry.

                  Deprese? Pokud jsou vaše útěky za sladkým časté a doprovázené pocity beznaděje, možná byste měli konzultovat odborníka.

                  Nechceme strašit, ale pokud máte obsesi na sladké, mohlo by se jednat i o prediabetes, což je dnes samostatná klinická jednotka, která předchází cukrovce 2. typu (ale nemusí). Pokud je vaše lačnění po sladkostech doprovázeno žízní, rozostřeným viděním a frekventovanějším močením, zajděte s tím k doktorovi.

                  Čokoláda

                  Nemáte dobrý den? Čokoláda je unikátní ve schopnosti uvolňovat endorfiny, jmenovitě například serotonin. Také byste mohli mít nedostatek hořčíku (problém, jenž trápí až 80% populace), který je třeba pro zdravý imunitní a nervový systém. Zkuste místo čokolády například kešu či jiné oříšky – magnézia mají dost a dalších prospěšných nutrií jakbysmet.

                   

                   

                   

                  26 červenec, 2016


                  Ničí vám boty zdraví? Zkuste to naboso

                  Boty. Nezbytná ochrana proti terénu a živlům, nebo vězení utlačující naše nohy? Dnes jsme si na boty uvykli natolik, že nám chození bez nich připadá nemyslitelné, ale zbavit se bot alespoň chvílemi nám může velmi prospět.

                  Jak vzdálené nám dnes připadají doby, kdy si lidé vykračovali s nohama zabalenýma v tkaných botách vycpaných slámou, když jim na nohy bylo zima, a v teplých měsících běhali bosí. Dnes módní byznys chrlí stovky bot nejrůznějších typů, tvarů a barev. Průměrná Američanka například za život utratí na botách skoro půl milionu… a přitom pětinu z nich neunosí, protože nejsou pohodlné. To není jen doména žen a vysokých podpatků – všichni občas cpeme nohy do bot, které nejsou stavěné s velkým ohledem na naši anatomii a tím pádem nutí nohy přizpůsobit se botám místo toho, aby to bylo naopak. Boty k nám už natolik přirostly, že neuvažujeme o tom, co jejich nošení s našima nohama skutečně dělá, natož abychom uvažovali nad důvody, proč je alespoň čas od času sundat.

                  A to bychom možná měli. Nechat nohy nadechnout a zanechat boty v botníku alespoň občas totiž může být něco, co nám doporučuje vlastní tělo, když mu umíme naslouchat. Pokud patříte k lidem, kteří jsou v botách celý den, pak jste si patrně všimli jedné věci – nezáleží na tom, jaký typ bot, z jakého materiálu, jakého tvaru a jaké ceny – jakmile je na konci dne sundáte, pocítíte úlevu. Nevšimnete si, že nohy jsou bolavé a unavené předtím, než boty vyzujete, ale poté se to projeví: krevní oběh se vrací tam, kde byl škrcen botou, cítíte lehké bolení, vaše nohy se cítí lépe a uvolněně, je příjemné hýbat prsty. Pokud jste tyhle pocity zažili, patrně nepotřebujete vědecké studie, aby vám řekly, že nosit boty celý den patrně není to nejlepší pro vaše zdraví. Boty, a to boty všech druhů, nějakým způsobem křiví a skládají nohy do nepřirozených poloh, mění způsob naší chůze, mění držení těla a omezují krevní oběh v nohách. Nemusíme uvažovat o japonských gejšách, abychom našli příklad, jak boty mění fyziologii nohy – naše nohy nemají tentýž tvar jako nohy novorozence nebo domorodce kmene Zulu, který chodí bez bot. Proti němu jsou nohy dnešních Evropanů mnohem méně zdravé, jak zjistila studie z roku 2007 s názvem, "Shod Versus Unshod: The Emergence of Forefoot Pathology in Modern Humans?", publikovaná v pediatrickém časopise The Foot. Jiná studie z roku 2006 přinesla zjištění, že boty mohou zvyšovat tlak na kotníky a kolena a že dospělí s osteoartritidou mohou mít z chůze bosky prospěch. Další studie z roku 1991 zjistila, že děti, které nosily boty, byly třikrát náchylnější k ploché noze, než ty, které boty nenosily. Lidé, kteří chodí běžně bosky, mají silnější chodidlo s lepší pohyblivostí. Zároveň vykazují méně deformit jako jsou vbočený palec, plochá noha a méně si stěžují na bolesti.

                  Je nasnadě, že městskému člověku se nenaskytuje mnoho příležitostí, kdy si chůzi bez bot může dopřát – navíc obuv má ochrannou funkci proti zraněním i proti zimě. Dnes však vzniká řada specializovaných bosých stezek i oddíly bosé turistiky či běhu. Pokud jde o konkrétní typy bot, samozřejmě ne všechny jsou stejně nezdravé a nevhodné:

                  • Vysoké podpatky: šetřete si je na speciální příležitosti a držte se od nich dál, kdy to jen bude možné. Stiletta jsou pro nohu hotová pohroma.
                  • Žabky: nechte si je na pláž, nikdy nenoste denně.
                  • Baleríny nebo espadrilky: vyberte takové, které mají podporu pro klenbu nebo takové, ve kterých máte místo na vložku do boty - nenoste bez ní.
                  • Boty na chození běžeckého střihu: dnes módní v křiklavých kombinacích, aerodynamicky dobře stavěná bota je opravdu to nejlepší z módní konvenční obuvi, co můžete nosit.

                  Pro preventivní péči o své nohy doporučujeme Regenerační krém na chodidla a pro intenzivní péči nejen o Vaše nohy oceníte Balzám na ruce a nohy.