25 Červenec, 2016


19 Červenec, 2016


Cvičit přes nemoc?

Odvěký problém. Sportujete a přijde na vás nemoc či zranění. A zase stojíte před dilematem. Překonat bolest, ignorovat problém? Měli byste cvičit, i když nejste zdraví, nebo si raději dát oraz? Svět za dveřmi je džungle – džungle plná virů, bakterií, infekcí, parazitů. A všichni jdou po nás. Většinou to skončí infekcí horních cest dýchacích – chřipky, rýmy, rýmičky, nachlazení, záněty středního ucha a ještě horší lapálie. Naštěstí je tu váš imunitní systém s dokonale funkční obrannou strategií, za kterou by se nestyděl ani věhlasný vojevůdce. V první linii obrany je přirozený imunitní systém, který zahrnuje různé fyzické překážky (hlen) nebo chemické bariéry (žaludeční kyselina) či ochranné buňky (bílé krvinky, které ničí cizí látky). Váš adaptivní (získaný) imunitní systém je více propracovaný systém vysoce specializovaných buněk a procesů, které se přihlásí o slovo v momentě, kdy je vrozený imunitní systém překonán – začne ničit napadající mikroorganismy a brání jim kolonizovat vaše tělo. Bílé krvinky jsou dokonce takoví pašáci, že si „pamatují“ specifické patogeny v průběhu času a lépe tak cílí imunitní reakci. To je to pověstné „posilování imunity“. Vakcíny a celá moderní medicína jsou na tom postavené.

A jak je to tedy s cvičením při onemocnění? Pokud se necítíte jako hromada živého šrotu, můžete se věnovat kardiu o nízké intenzitě v průběhu prvních dní nemoci. Ovšem určitě ne ve fitku – mějte ohled na ostatní. Je totiž rozdíl mezi „cvičit“ a „hýbat se“. Strukturované intenzivní cvičení jako například posilování – tedy to, při čem se potíme a hluboce dýcháme – vyvolává v těle stresovou odezvu. Pokud jsme zdraví, tělo se s ní snadno vyrovná. Ba co víc, je to právě tato adaptace, která nás průběžně dělá silnějšími a zdravějšími. Pokud jsme ale nemocní, těžké cvičení může vyvolat více stresu, než náš imunitní systém zvládne. Proto volte raději nenamáhavé varianty pohybu, jakými jsou procházky, kolo, zahradničení, tai či, plavání, relaxační jóga a podobně. Tyto aktivity nejsou natolik intenzivní, aby imunitní systém zatížily nadměrným stresem. Naopak, bylo prokázáno, že mohou našemu tělu pomoci bojovat s nemocí. Těžká cvičení a sportovní dřina nás však činí náchylnějšími k infekcím. Například zaběhnutí maratonu vystresuje adaptivní imunitní systém na dobu zhruba tří dnů (proto vytrvalci většinou hned po závodech onemocní). Pokud jste tedy nemocní, vyhněte se cvičení o vysoké intenzitě. Kromě fyzického stresu samozřejmě svůj díl mají i ostatní faktory, jako například psychický stres, environmentální stres (změny teplot, jetlag), léky, strava, hygiena... Taková zátěž může v našem organismu spustit hotový vodopád hormonálních změn, které často vyústí v chronická imunitní onemocnění. Výzkumy uvádí, že akutní stres (minuty až hodiny) může být imunitnímu zdraví prospěšný, zatímco chronický stres (dny a roky) je velký zdravotní problém. Jak tedy poznat, zda se hodí cvičit nebo necvičit při příznacích nemoci?

Řiďte se symptomy. Pokud vás pobolívá v krku, kašlete, teče vám z nosu – pouze cvičení o lehké intenzitě. Provozujte pozvolna v prvních dnech nemoci a pokud se příznaky nezhoršují, můžete opatrně zvyšovat zátěž. Pokud jsou vašimi příznaky bolest hlavy, horečka, průjem či zvracení – necvičte. Totéž platí, pokud vás provází svalová nebo kloubní bolest – obzvláště záněty nesmíte podcenit. Legendární zápasník Bas Rutten se v show Joe Rogana pozastavoval nad tím, jak většina sportujících při zranění či zánětu ve snaze nezmeškat přípravu nedodrží předepsanou dobu rekonvalescence. To pak ústí ve vracející se zranění, která mohou i ukončit slibnou kariéru. „Pokud vám doktor říká, že musíte dva týdny zůstat v klidu, zůstaňte v klidu tři.“

A ještě jednou připomenutí: pokud si chcete dopřát pohyb při nachlazení nebo infekci, je ohleduplné to dělat doma či v parku a nechodit do veřejných tělocvičen nebo participovat v kolektivních sportech. Infekční nemoci jsou ten typ dárečku, za který vám nikdo nepoděkuje.

12 Červenec, 2016


Řešení nejčastějších problémů s vlasy

Pokud jste jako ostatní smrtelníci, patrně jste již zažili dny, kdy vaše vlasy nevypadaly zrovna nejlíp. A pokud jste jako většina z nás, těch dnů bylo nepočítaně. Pomineme-li špatný, neposedný nebo dlouho neobnovený sestřih, jsou tu i problémy s vlasy či pokožkou hlavy, které jsou zdravotního rázu. Ačkoliv jejich příčin může být mnoho, některé z problémů, které vlasy trápí, jsou častější a taktéž lépe řešitelné. Pojďme se na ně podívat.

Suchá, loupající se pokožka

Jeden z častějších, viditelnějších a trapnějších problémů s vlasy, kterému lidé čelí, je suchá, šupinatá pokožka hlavy. Bílé vločky odumřelé kůže ve vlasech nebo i na oblečení jsou velmi neestetické. Příčin může být celá řada. Lupy je nejtypičtější z nich. Změny počasí mohou taktéž způsobit vysušení vaší vlasové pokožky. Obzvláště suché klima je tímto známé. Časté a energické mytí vlasů je dalším z možných původců. Pak je tu možnost, že na vině jsou některé látky obsažené v lécích, ještě pravděpodobněji však látky přímo ve vašem šamponu. Šampony se silnými bázemi detergentů mohou vysušovat pokožku hlavy, většinou bývají silně aromatické, takže pokud si chcete od suché kůže pomoci, běžte po čichu a volte ty s mírnější vůní.

Co dělat? Záleží na příčině. V případě, že vaše potíže způsobují používané produkty, používat je přestaňte. Myjete-li si vlasy každý den, zkuste to dělat obden nebo i méně často. Pokud si je přesto musíte mít denně, zkuste to co nejlehčeji a pokud možno, pokožky se snažte nedotýkat. Máte-li v domácnosti teplo a sucho, zkuste tam umístit zvlhčovač vzduchu. Pokud jsou problémem lupy, zkuste šampon proti nim, dermatolog by vám měl dobře poradit. Tajný tip dermatologů je točit šampony proti lupům s různými účinnými látkami, protože každá napadá lupy jiným způsobem. Jak poznáte, zda se jedná o lupy nebo suchou kůži? Podle toho, co vám bude fungovat. Pokud se jedná o chronická kožní onemocnění (např. lupénka), s návštěvou dermatologa neotálejte. Doporučí vám více různých postupů, jedním z nich by mohl být například přírodní arganový olej.

Svědící kůže na hlavě

Déletrvající svědící kůže na hlavě může být příznakem lupů (viz výše), ale v případě, že svědění není doprovázeno těmito typickými projevy, pak je nejpravděpodobnější příčinou alergická nebo dráždivá reakce na jednu nebo více složek ve vaší vlasové péči. Nejjednodušší řešení je to nejprozaičtější: změňte výrobky a uvidíte, zda problémy přestanou. Zdaleka nejčastějšími spouštěči jsou látky parfemační či konzervační. Taktéž barviva a složky jako denaturovaný alkohol a laurylsulfát sodný.

Pupínky podél vlasové linie

Snad nejvíce frustrujícím problémem s vlasy jsou vyrážky podél vlasové linie. Pokud se s tímto problémem potýkáte, je třeba mít jistotu, že pupínky nejsou způsobeny šamponem nebo kondicionérem, který používáte. Pokud se po jejich vysazení problémy nezmenšily, mohou být viníkem i vaše stylingové přípravky – zejména laky na vlasy, gely a vosky nebo pomády. Ujistěte se, že váš účes nevyžaduje, aby se stylingové produkty dostávaly do styku s kůží. Takové přípravky, které jsou neustále v kontaktu s vaší pokožkou jsou zaručeným způsobem jak si ucpat póry a vyvolat akné. Dobrým nápadem je před spaním si mýt nebo oplachovat vlasy.

05 Červenec, 2016


S ionťákem ke hvězdám? Těžko. Držte se vody

 

Chcete se nabudit na výkon, chcete mít dostatek energie. Chcete, aby cvičení přineslo kýžený efekt a hledáte cesty, jak toho docílit. Z každé strany se na nás valí reklamy na produkty, které přinesou zaručený úspěch. Stimulanty, energetické nápoje, iontové nápoje. Propagují je slavní sportovci, takže to musí být dobré. Ouha. Výzkumy naznačují, že většina z nich vám nepomůže. Naopak, mohou dokonce škodit, často totiž obsahují velké množství cukru. Studie magazínu British Medical Journal zatím neprokázaly pozitivní vliv nápojů, které provází masivní reklamní kampaně. V Británii a Austrálii se dokonce mluví o tom, aby se stáhly reklamní billboardy, na kterých slavní sportovci drží podobný nápoj, který vás zaručeně vystřelí ke hvězdám. "Podpora celebrit klame. Lidé si pak myslí, že dané pití je vhodné pro jejich zdraví," tvrdí Simon Outram a Bob Stewart ze sportovního institutu z Melbourne, kteří se na výzkumech energetických nápojů podíleli.

Vědci poukazují na to, že špičkoví sportovci budou tyto nápoje propagovat, aby se jich více prodalo, přestože některé z nich obsahují až šest kostek cukru na půllitr, a to má ke zdravému sportovnímu nápoji hodně daleko. Odborníci žádají, aby firmy vyrábějící energeťáky a ionťáky přestaly sponzorovat sportovní kluby a sportovce, připomíná se například paralela s tabákovými společnostmi v motoristických sportech, včetně formule 1 (někteří jistě vzpomenete na ferrari pomalované nápisy marlboro). Ionťáky jsou na tom o něco lépe, než z vykřičených reklam známé energetické nápoje. Před výkonem iontové nápoje ale rozhodně nepotřebujete, pokud byste přeci jen měli zájem, napijte se ionťáku například během běhu či těsně po něm. Pokud však nejste vrcholový sportovec, patrně se bez nich obejdete i tehdy. Pro jejich pozitivní účinek na obyčejné smrtelníky jednoduše neexistuje dostatečná vědecká evidence. Podívejme se tedy na zdravější alternativy pro cukrem nabité nápoje, pokud nejste závodní triatlonisté a jde vám při sportu i o zdraví a hubnutí. Většina vědecké obce se shodne na tom, že ideálním sportovním nápojem je…

  1. Voda

Voda je základ. Tečka. S vodou rozhodně neuděláte chybu, pokud jde o žízeň a hydrataci. Její jedinou drobnou nevýhodou je, že nemá chuť, takže jí často nevypijete tolik.

  1. Káva

Kofein se užívá jako stimulant po stovky let napříč kulturami. Jeho přínosy jsou dobře zdokumentované a pití kávy v menším množstvím (obvykle se uvádí jeden až čtyři šálky denně) je zdraví dokonce mírně prospěšné. Energetické nápoje také obsahují kofein. Jenže tyto nové formy s vysokým obsahem kofeinu, cukru či taurinu podle mnoha studií zdraví ani výkonu neprospívají a už roky se mluví o tom, aby byly alespoň minimálně regulovány. A jak je to s kávou a cvičením? Výzkumy naznačují, že menší množství kávy před výkonem má povzbudivé účinky. Menší dávka kvalitní kávy může podle některých odborníků také zmírnit okamžitý pocit únavy po náročném cvičení. Zároveň však zrychluje krevní oběh a zvyšuje tlak. Dávejte tedy pozor na množství a hlavně pijte dostatek vody, káva totiž také dehydruje. Kofein ve fitness je nicméně stále předmětem sporu, někteří experti ji doporučují až čtyři kávy denně, jiní varují před nadměrným užíváním a radí maximálně jeden šálek (bez mléka a cukru) denně.

  1. Zelený čaj

Údajné účinky zeleného čaje jsou téměř mytické, pokud se však budeme držet prokazatelných korelací, zvíme, že zelený čaj zcela určitě zlepšuje náladu. Má však zřejmě řadu dalších pozitivních dopadů na organismus, je například bohatý na antioxidanty. Také o zeleném čaji se brzy začaly šířit proklamace v souvislosti s jeho údajnými účinky na sportovce. Říká se například, že pití zeleného čaje před cvičením pomáhá spalovat více tuků. To je poměrně odvážné tvrzení. Pití zeleného čaje může mírně nakopnout váš metabolismus, to však záleží také na vašem zdraví a celkové kondici. Studie American Journal of Physiology nicméně ukazuje, že kofein v kombinací s katechinem, které čaj obsahuje, mohou mít pozitivní vliv na zvýšení metabolismu a tudíž i spalování tuků. Mějte však v tomto ohledu spíše skromná očekávání, tvrdou práci čaj rozhodně nenahradí. Podle studie z roku 1999 byl nárůst spalování kalorií u lidí pijících zelený čaj maximálně čtyřprocentní oproti těm, kteří brali placebo.

 

23 Červen, 2016


Emoční upíři - část II

Už jste někdy odcházeli z večeře u známého nebo pokecu s kolegou kompletně mentálně vyšťavení? Pokud ano, je pravděpodobné, že jde o osobu, která má neustále nějakou krizi a stále si má nač stěžovat. Nebo ráda kritizuje vše kolem sebe, a vy máte tu smůlu, že všechnu tu negativitu na sebe nachytáte jako bacily. Těmto lidem se říká emocionální upíři. A česnek vás před nimi nezachrání. Ceníte-li si vlastního rozumu, měli byste se naučit vytyčit těmto lidem jasné hranice – ať už se jedná o členy rodiny, přátele v nouzi, šéfy nebo spolupracovníky. Termín „emoční upíři“ poprvé použil psychiatr Albert Bernstein k popisu lidí, kteří vám sice nevysají krev, zato z vás vysají životní energii. Jedná se o typy lidí, klasicky velmi negativistické, kritické, narcisistní a manipulativní. Naučit se jim bránit si žádá vědomé a konstantní úsilí. Často může být těžké, obzvláště ve vypjatých životních situacích, nestát se sám emočním upírem. V první části jsme si popsali obecné nekonfrontační strategie vůči emočním upírům, v této části si řekneme, jaké jsou jejich nejčastější typy a jak se jim ubránit.

Následující myšlenky jsou většinou shodně platné pro všechny typy emočních upírů:

„Nikdy nic není moje chyba.“

„Moje potřeby jsou nejdůležitější“

„Pravidla jsou pro ostatní, ne pro mě“

„Chci – teď hned“sssssss

„Když není po mém, vztekám se – byť pro sebe“

Typ 1: Narcis

Grandiozní typ, který má o sobě přehnané mínění: bývá lačný pozornosti a uznání. Nezřídka bývá okouzlující a chytrý, dokud není jeho status ohrožen. Jak na něj: užívejte si co může nabídnout, ale nemějte příliš velká očekávání. Tento typ člověka totiž upřednostňuje sebe. Potřebujete-li spolupracovat, nebude mít cenu se čílit: raději mu ukažte, jak je vzájemná kooperace prospěšná jemu a jeho cíli.

Typ 2: Oběť

Má za to, že se proti němu svět spiknul, od ostatních žádá pomoc. Jak na něj: nestaňte se mu terapeutem, ani ho nezásobujte levnými klišé typu „vzchop se“ apod. Za žádnou cenu s ním nesestupujte do hlubin sebelítosti. Až zase příště bude vzlykat, jak je něco proti němu, naznačte: tohle znám, mnohem lepší a konstruktivnější bude, když se pobavíme o tom co s tím dělat.

Typ 3: Kontrolor

Na všechno má názor a zaručeně ví, co je pro každého nejlepší. Má velmi striktní smysl pro správné a nesprávné a potřebuje dominovat. Často u nich zpozorujete přístup „Víš co potřebuješ?“ následovaný sadou stoprocentních rad. Mnohdy to nabírá až úsměvné podoby: člověk, který pokazil všechny vztahy nebo nikdy žádný pořádně neměl rozdává rozumy o tom, jak by měli ostatní ve vztazích jednat. Jak na něj: Nebojte se vyslovovat své vlastní závěry, buďte zcela sebejistí. Nesnažte se zaujmout ještě dominantnější pozici. Asertivita je klíč. Konverzaci v případě vyhrocení směřujte na shodnutí se o vzájemné neshodě. Nenechte se zatáhnout do hašteření o prkotinách.

Typ 4: Mluvka

Tyhle lidi o vás moc nezajímá. Jsou soustředění sami na sebe a mluví, mluví a mluví. Čekáte na příležitost něco říct, ale nedostává se vám ani mezery na zakašlání. Jak na ně: Tihle lidé většinou nereagují na náznaky ani neverbální komunikaci. Jakkoli těžké to je, budete je muset přerušit, skočit jim do řeči. Po pár minutách poslouchání prostě zdvořile přerušte s tím, že máte něco domluveného, nebo musíte jít na záchod. Pokud se jedná o velmi blízkého člověka, stačí jednoduše zahlásit „k tomu bych se rád vyjádřil, jestli můžu“ co nejméně konfliktně to jde. 

Typ 5: Hraniční

Jeden den jste pro něj nejlepší kámoš, druhý den nejhorší z nepřátel. Extrémní výkyvy nálad, často podobné bipolární poruše. Když od vás ucítí zradu, budou se mstít. Často jim dělá dobře jitření emocí. Jak na ně: nenechat se rozhodit. Nebrát si od tohoto člověka nic osobně. Stanovte mantinely a nehrajte jejich hru, tomu tenhle typ upíra porozumí. Když se naštve, jednoduše mu řekněte, že odcházíte, dokud se neuklidní. Představte si kolem sebe ochranné pole, mnohem snáze to jde, když si uvědomíte, že dotyčný to nedělá protože by měl na výběr, ale jednoduše takový je. Hlavně se nenechat otrávit.

 

21 Červen, 2016


Emoční upíři - část I

Už jste někdy odcházeli z večeře u známého nebo pokecu s kolegou kompletně mentálně vyšťavení? Pokud ano, je pravděpodobné, že jde o osobu, která má neustále nějakou krizi a stále si má nač stěžovat. Nebo ráda kritizuje vše kolem sebe, a vy máte tu smůlu, že všechnu tu negativitu na sebe nachytáte jako bacily. Těmto lidem se říká emocionální upíři. A česnek vás před nimi nezachrání. Ceníte-li si vlastního rozumu, měli byste se naučit vytyčit těmto lidem jasné hranice – ať už se jedná o členy rodiny, přátele v nouzi, šéfy nebo spolupracovníky.

Termín „emoční upíři“ poprvé použil psychiatr Albert Bernstein k popisu lidí, kteří vám sice nevysají krev, zato z vás vysají životní energii. Jedná se o typy lidí, klasicky velmi negativistické, kritické, narcisistní a manipulativní. Naučit se jim bránit si žádá vědomé a konstantní úsilí. Často může být těžké, obzvláště ve vypjatých životních situacích, nestát se sám emočním upírem. V první části si povíme, jaké jsou obecné nekonfrontační strategie vůči emočním upírům, v příštím díle si pak řekneme, jaké jsou jejich nejčastější typy a jak se jim ubránit.

1. Uvědomění.
Prvním krokem, jak se vypořádat s emočními upíry je uvědomit si, že se to děje nám, že nás někdo skutečně vysává. Pokud se cítíte unavení, podráždění či frustrovaní, a pokud je to vždy poté, co jste s nějakou osobou, může to být náznak, že tato osoba vám mentálně moc neprospívá. Jakmile tohle stanovíte, zvažte, kolik toho hodláte tolerovat. Poté si stanovte, jak často budete nadále tuto osobu vídat (pokud je zde možnost se jí vyhnout) a jaký to bude mít vliv na vaši vlastní mentální pohodu.

2. Omezit častost setkání.
Pokud nejde o vašeho šéfa, vašeho spolubydlícího nebo vaše siamské dvojče, buďte vybíravější stran toho, kdy se s ním uvidíte. Dovolte si ignorovat telefony, obzvláště pokud jste vyčerpaní nebo zaměstnaní. Telefony mají tu výhodu, že většinou vidíte volajícího – pokud se na to necítíte, dejte si čas na to pořádně se mentálně připravit, než se toho zhostíte.

3. Vymezit čas.
Když už se s dotyčnou osobou uvidíte, stanovte si posléze nějakou „povinnost“, abyste ohraničili dobu setkání. Může vám to připadat necitlivé, ale je to funkční – emoční upíři jsou typ lidí, kterým podáte prst a oni vám utrhnou ruku až v lokti. Navíc s vědomím časového ohraničení se všechno bude odehrávat mnohem více strukturovaně, což je v těchto případech velké plus pro obě strany. Dáte osobě najevo podporu a zároveň si ceníte vlastního času a psychické pohody.

4. Odosobněte trochu váš vzájemný vztah.
Pokud vás emoční upír často kritizuje, uvědomte si předně, že je to jen člověk, a že jeho názor na vás není s největší pravděpodobností přesným odrazem reality. Často si zase myslíte, že ten onen člověk si vytyčil cíl vás zranit, ale ve skutečnosti pro něj patrně nejste tak důležití, a kdybyste strávili den v jeho šlépějích, zjistíte, že to co dělá vám dělá i mnoha ostatním.

5. Nelitujte jej, ani se jej nesnažte za každou cenu zachránit.
Důležitým vytyčením hranic je i ochota přestat podporovat něčí špatné návyky. Pokud člověku přikyvujete jenom proto, aby konverzace odsýpala, vlastně mu schvalujete jeho chování a jednání. Další pastí, do které můžete snadno spadnout, je snaha pomoci emočnímu upírovi tím, že mu navrhujete řešení, ačkoliv zjišťujete, že vaše rady jsou málokdy dodrženy. Raději než tohle, přesměrujte osobu na jiného člověka. Může vám to připadat těžké, ale nejlepší je říci narovinu: „chápu, že máš zlost, ale já fakt nejsem ten nejlepší, kdo by ti s tím dokázal poradit,“ a odkázat jej na někoho, kdo mu s daným problémem pomůže – poradce, právník, doktor, terapeut.

15 Červen, 2016


Jak neplýtvat zeleninou a ovocem – část II.

Vracíte se z nákupu, tašky plné čerstvého ovoce a zeleniny. V duchu se plácáte po ramenou za zdravý a skvělý nákup. Pár dní poté už vyhazujete prošlou, scvrklou či lepící zeleninu a spolu s ní i své výborné záměry. Čtěte dále, je tu druhá část tipů jak minimalizovat plýtvání a ušetřit přírodu i peníze.

Jezte slupky. Zeleninové slupky, které často vyhazujeme, jsou doslova nabité živinami a vlákninou. Někteří dietologové dokonce radí, že kořenovou zeleninu ani nemusíte strouhat, stačí ji opravdu dobře vydrhnout. I zimní dýni můžete nechat slupku, děláte-li z ní polévku. V každém případě je však lepší volit zeleninu v bio kvalitě, abyste se vyhnuli pozůstatkům chemie z průmyslově pěstované zeleniny.

Nakupujte místní nebo sami pěstujte. Zprvu se to bude zdát jako oříšek, ale nejlepší nutriční potenciál opravdu dostanete z toho, co si sami vypěstujete, nebo co vypěstuje váš „soused“. Masoví producenti totiž sklízí dlouho před uzráním, aby předešli kažení, takže ovoce a zelenina má ještě daleko do dosažení svého plného nutričního potenciálu. Cokoli, co vytáhnete ze zahrádky a nenecháte někde ležet bůhvíjak dlouho bude mít víc energie a nutričních hodnot. Nejjednodušším způsobem jak začít s pěstováním jsou bylinky, protože raší rychle a nezabírají místo. Navíc je pěstování podle všeho prospěšné i psychicky.

Některé plodiny konzumujte nejlépe s tukem, ideálně se zdravým tukem. Rajčata, mrkve, dýně, manga, brokolice, špenáty aj. jsou bohaté na živiny rozpustné v tucích. Ty tělo nejlépe absorbuje spolu s mastnými kyselinami. Ve studii Iowa State University vědci zjistili, že lidé, kteří jedí saláty s dresinkem absorbují více antioxidantů než ti, kteří jej jedí bez něj. Takže příště svým salátům dopřejte pár kapek olivového oleje. Poděkuje vám vaše tělo i chuťové buňky.

Nakládejte zeleninu! Domácí nakládání je chutné i zdravé. Když například nakládáte plodiny v soli, dojde k procesu přírodní fermentace, který zeleninu vaří a obohacuje ji o enzymy a probiotika, která pomáhají trávícímu a imunitnímu systému. Navíc plodinám značně prodlužujete životnost. A mimo nakládání a zavařování se snažte zeleninu spotřebovat záhy nebo dát zamrazit. Všichni se jistě rádi vyhneme každodennímu nakupování. Nicméně pokud nakoupíte nárazově více, asi nestihnete vše spotřebovat za čerstva. Uvažujte trochu jako kuchař a nakupujte pouze to, co zvládnete hned spotřebovat – a co nezvládnete, dejte co nejdříve zamrazit, ideálně v utěsněných skladných boxech připravené k použití.

14 Červen, 2016


07 Červen, 2016


Jak neplýtvat zeleninou a ovocem – část I.

Vracíte se z nákupu, tašky plné čerstvého ovoce a zeleniny. V duchu se plácáte po ramenou za zdravý a skvělý nákup. Pár dní poté už vyhazujete prošlou, scvrklou či lepící zeleninu a spolu s ní i své výborné záměry. Čtěte dále, poradíme vám, jak minimalizovat plýtvání a ušetřit přírodu i peníze.

Musíte vědět, co mrazit: Rádi byste, aby vaše ovoce dozrálo, ale zase ne tak rychle, aby ztrácelo nutriční hodnoty. Bobulovité plody, citrusy a saláty zrají mimo ledničku příliš rychle. Rajčatům stačí pokojová teplota, bramborům teplota sklepní, u dýně, česneku a cibule s ledničkou nepochodíte, stačí je skladovat v chladu a suchu. Ovoce a zeleninu skladujte čisté a bez obalů. Pokud je budete kontrolovat a odstraňovat plody nahnilé nebo jinak závadné, vydrží vám déle. Dnes už většina lednic disponuje speciálním prostorem na skladování ovoce a zeleniny, který je chladnější než zbytek lednice a který brání návalům teplého vzduchu pokaždé, když ledničku otevřete.

Zvažte mraženou zeleninu. Ano, jde to proti módě, proti duchu všeho čerstvého, ale čerstvé dnes nemusí nutně znamenat nutričně bohaté. Například hrách polní má více nutrií ve zmražené formě – podle studie Kalifornské univerzity totiž mnohem pomaleji ztrácí vitamin C. Obdobně to platí pro fazolové lusky, mrkev a špenát – ty si také udržují větší výživnou hodnotu, když jsou zmrazené. Není nutné před vařením rozmrazovat – rozmrazování mražené zeleniny snižuje její nutriční hodnoty. Ovoce a zeleninu můžete zamrazit v celých kusech, ale lepší je upravit si je tak, jak je budete po rozmrazení potřebovat. Pokud chcete zamrazit drobné plody vcelku, rozložte je nejprve na tácek, a až zmrznou, dejte je do sáčku, přitom se pokuste vytlačit z něj vzduch. 

Umývejte jen to, co spotřebujete. Nejlepší obrana proti tomu, aby se vám jídlo kazilo, je umývat jen to co se chystáte jíst. Platí hlavně u bobulovitých plodů jako jahody a borůvky. Pokud je to pro vás z nějakého důvodu nepraktické, pak se alespoň snažte plody co nejvíce vysušit, než je vrátíte do ledničky, abyste je připravili o vlhkost.

Nevyhazujte stonky. Natě a stonky zeleniny, ať už jde o řepu, ředkvičky, tuřín, mrkev, brokolici či květák obvykle skončí na kompostu nebo v odpadkáči. Ve skutečnosti jsou ale chutné a výživné. Obsahují dost vitamínů a minerálů. Jednoduše je můžete nakrájet na tenké plátky a přidat do salátů nebo osmahněte coby přílohu. Hodí se i spolu s kořenovou zeleninou do polévky.

31 Květen, 2016


Jak posílit imunitní systém? – část II.

Jak jenom zůstat zdravý? Lidé v tramvaji kýchají, kolegové v práci posmrkávají, hosté v kavárně či restauraci kašlou a děti nosí domů nemoci každou chvíli. Mohlo by se zdát, že sezónní onemocnění jsou mimo naši kontrolu. Prostě se nám stanou, ať chceme nebo ne. Ne? Ne tak docela. V minulém článku jsme si popsali, co je imunitní systém a jaké potraviny mu prospívají v prevenci nemocí. Dnes si povíme, jak pomoci imunitnímu systému v boji s chorobou v momentě, kdy jsme již onemocněli.

Už jsme slyšeli tisíckrát, že neexistuje lék na nachlazení. Možná ne, ale existuje způsob, jak alespoň urychlit proces uzdravování se z nemoci. Některé potraviny nám mohou pomoci se z mizerného pocitu provázejícího nachlazení rychleji zotavit.

* Zelený čaj: zvyšuje produkci protilátek B lymfocytů, které nám pomáhají zbavit se invaze patogenů.

* Med: Má antibakteriální a antimikrobiální vlastnosti a pomáhá potlačit kašel. Lžička medu v šálku zeleného čaje je všechno, co potřebujete.

* Česnek: Působí jako antibiotikum a snižuje závažnost nachlazení a jiných infekcí.

* Kuřecí vývar: Ano, kuřecí polévka skutečně funguje. Má protizánětlivé vlastnosti, které snižují projevy nachlazení. Musíte ale jíst skutečný vývar, ne instantní polévku či polévku z plechovky.

* Bezinky: Mají antivirové vlastnosti a jsou nabity fytonutriemi. To jsou "vitaminy nové generace", které nás dokáží chránit proti volným radikálům, onemocněním srdce a zpomalují stárnutí buněk. Etrakt z černého bezu může zkrátit délku nachlazení a jiných infekcí horních cest dýchacích.

Obecně se má za to, že nachlazení se má nakrmit a horečka vyhladovět, vědecké studie však příliš nesouhlasí. Naše těla jsou ve skutečnosti dost komplikované stroje a pro rychlejší zotavení bychom je měli správně vyživovat. Nicméně se opravdu vyplatí naučit se jim naslouchat. Naše vlastní chuť k jídlu je nejlepší ukazatel toho, co bychom měli jíst (nebo nejíst), když jsme nemocní. Například málokdo má chuť na jídlo tehdy, když trpí chřipkou či onemocněním žaludku a střev. To proto, že infekce, které je způsobují, vytváří zánět, který vede k potlačení chuti k jídlu. Je fajn přemýšlet o síle určitých potravin a jejich nárazovém užití, ale pokud chcete svůj imunitní systém opravdu obrnit, měli byste přemýšlet o tom, jak se stravovat po většinu času.

* Kolik sníte? Důsledky nadměrné či naopak nedostatečné konzumace mohou ohrozit obranyschopnost imunitního systému proti útokům nemocí. Pokud vaše stravování není funkční, je načase to napravit.

* Jíte barevně? Je zapotřebí spousta ovoce a zeleniny, abyste pokryli všechny vitamíny a minerály, které váš imunitní systém potřebuje. Přinejmenším ty, co obsahují železo, zinek, hořčík, mangan, selen, měď, kyselinu listovou a vitamíny A, C, D, E, B6 a B12. Takže dělejte co do vás vtloukali už ve školce a baštěte zeleninu.

* Získáváte dostatek bílkovin? Nedostatek bílkovin, železa a zinku může snížit celkovou imunitu. Obecně platí, že ženy by měly konzumovat porci bílkoviny o velikosti hrsti v každé stravě, muži pak hrsti dvě. Pokud cvičíte, je to i více.

* Jaký je váš příjem tuků? Redukovat množství tuků (zejména nasycených tuků a omega-6 mastných kyselin) by mohlo poškodit vaše střeva a ohrozit váš imunitní systém. Na druhou stranu mírný příjem zdravých tuků jako jsou ořechy, olivový olej a avokádo je prospěšný a je skvělým zdrojem vitaminu E, který minimalizuje riziko chřipky a respiračních infekcí.

* Jste závislí na cukru? Přidané cukry a vysoké glykemické zatížení stravy mohou snižovat funkci bílých krvinek a podporovat záněty či poškození celkového imunitního systému.

Pamatujte, že zdravá a vyvážená strava podporující imunitní systém je vaše sázka na jistotu proti nemocem a nákazám.